Ed Miliband: železniční osobní doprava musí projít změnou

Toto rádoby varovné prohlášení padlo z úst lídra Labour Party (Strana práce), Eda Milibanda, jen 100 dní před parlamentními volbami a většina komentátorů tento výkřik vnímá jako jednu z posledních možností, jak si na svou stranu naklonit nerozhodnuté voliče.

A je neméně pikantní, že se Ed Miliband nerozpakuje “hrát” s těmi nejtvrdšími údery – k nim patří i varování, že cestující veřejnost, jež využívá ke svým cestám osobní železniční dopravu, by mohla v příštím roce čelit nárůstu jízdného ve výši 5%.

Jakkoliv je zvláštní, že si Ed Miliband povšiml nárůstu cen jízdného v osobní železniční dopravě až teď, nelze mu upřít snahu alespoň rozpoutat veřejnou diskusi nad tímto tématem a že se nerozpakuje přicházet do takto vedené veřejné debaty se svými – mnohdy neotřelými – názory a se svými nápady.
Ed Miliband zdůraznil, že:

“Cestující, kteří dojíždějí za prací do Londýna třeba z oblasti Hastings, by se mohli dočkat zvýšení ročního jízdného na téměř £5000 za rok”

A zároveň dodal, že by bylo fér vůči dnešní konkurenci dopravců, kteří v rámci franšíz provozují osobní železniční dopravu, postavit dopravce, kontrolovaného státem, pod dohledem ORR (Office of Rail Regulation), s loajálními zaměstnanci a spokojenými cestujícími.
Ed Miliband se ovšem plete ve všech jeho predikcích: za prvé, zaměstnanec (jakýkoliv a zaměstnán kdekoliv) je jen natolik loajální, nakolik je přiměřená jeho odměna – pokud se Miliband domnívá, že zaměstnanec je ochoten pracovat za almužnu, pak se velice mýlí. Na britském trhu práce platí, že zaměstnanec je ochoten tvrdě pracovat, je-li jeho odměna za takovou práci přiměřená a odpovídající zdejšímu trhu. Loajalita je skutečně až na posledním místě – byť existuje. Za druhé, cestující veřejnost ve Velké Británii je zdražování již přivyklá z dob minulých – prakticky každým rokem se cena jízdného na železnici zvedla o přibližně dvě procenta. A to i přes fakt, že vozový park mnoha dopravců (franšízantů) je zastaralý.
Jakkoliv se zde, v redakci, můžeme ztotožnit s jeho názorem, že:

“Autobusovou, tramvajovou a železniční dopravu musíme pojmout a vidět jako jeden celek, který bude výhodným pro cestující veřejnost…”

…, nemůžeme jinak než oponovat faktem, že stávající páteřní železniční  tratě jsou na limitu svých přepravních možností – a VRT2 (HS2) je bohužel stále ještě v nedohlednu. Takže ano, tleskáme názoru na pojetí veřejné dopravy do jednoho celku. A zároveň dodáváme, že není s čím jezdit (zastaralá a nevyhovující dopravní technika), není kde (silnice jsou přetížené prakticky pořád, hlavní železniční koridory jsou na limitu propustnosti, stejně jako ty příměstské) a není pro koho (cestující, znechucen výší jízdného ve vlaku a šokován z úrovně dopravy v přeplněných příměstských jednotkách prostě vymění VHD za automobil).
Takže můžeme souhlasit s lídrem Labour party, že změny jsou nutné. Ovšem v čem se budeme zcela jistě rozcházet, je jejich cílení.
Při vědomí faktu, že dopravní prostředky o mnoha provozovatelů stárnou, měl by se regulátor železničního trhu začít zajímat o to, kdy staré a nevyhovující železniční “motoráčky” budou nahrazeny modernějšími jednotkami (klidně také s nezávislou trakcí…), jež mají vyšší kapacitu a jejich provozní uspořádání dovoluje zvýšit kapacitu na dvojnásobek spřažením (například). Případně by se mohl začít zajímat o to, kdy se konečně přeneseme přes zdlouhavou veřejnou rozpravu ohledně výstavby HS2 – a když už bude “v tom”, mohl by pohlídat, aby se projekt HS2 držel reálných ekonomických faktů a možností – nikoliv vybájených neprokazatelných bludů a nadhodnocených přání.
Pak se možná dostaneme do situace, kdy autobusová a železniční osobní doprava spolu budou skutečně kooperovat tak, jak to Ed Miliband myslel. Ovšem do té doby se my, obyčejní cestující musíme smířit s faktem každoročního zvyšování cen jízdného v železniční dopravě – jak už se s tím smiřujeme konec konců léta.