Země plná překvapení

Po delší odmlce jsem se dostal k emailům, jež obsahují rešerže různých zajímavostí ze světa dopravy v ČR i zahraničí, a nestačil jsem se divit.
Zjistil jsem totiž, že na rozdíl od zemí v západní Evropě, kde doprava v jejím globálním pojetí tak nějak funguje, se v České Republice pohybujeme soustavně od jednoho paradoxu k druhému.
První listopadová neděle vnesla do mé duše klid a mír. Prostřednictvím publicistického pořadu “Otázky Václava Moravce” jsem byl totiž ministrem dopravy Ťokem ujištěn, že za prvé: prodej zbylého nemovitého majetku Českých Drah a.s. je stále v plánu (což už nějaké ty roky víme) a ministerstvo dopravy stále věří tomu (…již nekolik let), že se někdy v budoucnosti podaří tento proces dovést ke zdárnému konci. Samozřejmě jsem nepředpokládal, že by Václav Moravec prozřel a začal ministru dopravy klást irelevantní dotazy typu “kdy bude zřízen “úřad pro železniční dopravu”, který by mohl (a měl) do segmentu železniční dopravy přinést jasně definovaná “pravidla hry” v liberalizovaném prostředí železniční dopravy, či kdy začne ministerstvo dopravy o VRT uvažovat v intencích rozumného a proveditelného projektu. Díky tomu se ona nedělní debata nesla v poměrně klidném, “mírovém” duchu a psyché občanů naší země nedošla újmy.
U pořadu OVM ještě zůstanu krátkým konstatováním, že co se dálničního mýta týče, netřeba propadat panice, neboť dle ministra Ťoka se tendr na provoz mýtného systému podaří dokončit v termínu. A pokud ne, tak prostě stát přijde o pár miliard korun.
Což pravděpodobně není nijak zásadní problém – na rozdíl od kauzy “Jízdní řády ČD”, která zahýbala naším “dopravním rybníkem” v uplynulých dvou týdnech. Nejsem si úplně jistý, zda jsem pochopil správně pointu hysterické reakce, jež se objevila na jednom z železničních magazínů. Čím si naopak jistý jsem, je údiv nad skutečností, že lidé, kteří na rozdíl od ministerských úředníků železniční dopravě rozumí; nejsou schopni pochopit rozdíl mezi tištěným vydáním jízdího řádu správcem infrastruktury – tedy SŽDC a jízdním řádem, vydaným konkrétním dopravcem, ČD a.s.. Snad kolegům z onoho média pomůže – k pochopení onoho rozdílu – vyjádření tiskového odboru ČD a.s.:

V letošním roce není poprvé vydán železniční úřední jízdní řád České republiky tiskem. Vydání úředního jízdního řádu dosud zajišťovala SŽDC, která má nyní úřední jízdní řád publikovaný v souladu se zákonem na svých webových stránkách. Za této situace se rozhodly samotné České dráhy jako jeden z dopravců vydat svůj vlastní jízdní řád spojů Českých drah, a.s. Nejedná se tedy o úřední jízdní řád České republiky. Protože se jedná o jízdní řád naší společnosti, tedy jednoho z dopravců, obsahuje spoje naší společnosti a kooperujících železničních podniků, kteří provozují službu ve veřejném zájmu.
S pozdravem  Mgr. Petr Šťáhlavský GŘ KPP | 1. oddělení tiskové

V ruchu dopravy pak více méně zanikla zpráva, že ministr Ťok uvažuje o přímém zadání dopravní zakázky na provoz železniční osobní dopravy na trati Most – Plzeň, a to dopravci GW Train Regio. Což je docela zajímavá zpráva, která by nás měla vést k přímé otázce – tedy pokud je možné využít takového postupu v případě této trati, proč to nebylo možné v případě výběrového řízení na provoz osobní železniční dopravy na trati Brno – Olomouc? Nebo je snad “péče řádného hospodáře”, což je termín, jímž ministr Ťok svůj úmysl vysvětluje; omezen čistě na severozápad naší země?
Poslední pohled na nedávné dění v dopravní rovině, je zveřejnění vítězné studie architektonického návrhu na komplexní rekonstrukci letiště Praha – Ruzyně. Vítězství bylo přisouzeno architektonickému studiu RALA, a popravdě řečeno, vůbec to nevypadá špatně. To, že většina prostoru před terminálem 1 se zcela změní a většinová plocha bude věnována cestujícím a nikoliv automobilům, je zajímavá. Stesky pravidelných cestujících, že autobusové zastávky budou příliš daleko, mne nechávají zcela klidným, neboť i na některých známějších a frekventovanějších letištích ve světě, nejsou autobusové zastávky “hned za dveřmi”. Obávám se jen toho, že v průběhu realizace dojde k několika “změnám”, jejichž výsledkem by mohl být projekt odlišný od onoho původního.